Mirry Mach
Mt. ijen - Banyuwangi
Indonésie
Mountain Ijen:
Zarazelo nas, ze neni mozne si v nekterych mestech pronajmout motorku, takze jsme zacali patrat ... Mozny to samozrejme je, ale proc by vam na hotelu rikali kde, kdyz z toho nebudou nic mit? Standardni odpoved v Probolinggo a Banyuwangi je "Ne, v tomhle meste to mozny neni", "Ja vam pronajmu svou za 150 000 na den" a pokud prijedete s vypujcenou motorkou, tak se vas zeptaji "Kolik vas stoji na den?". Po nasi odpovedi, ze 65 000 na den, uznale kyvnou ze to je pekna cena a jako by se nechumelilo si jdou po svych. Zacali jsme fungovat tak, ze k hledani pouzivame 1.internet, 2.ptat se lokalu, 3. Ptat se hotelovyho personalu az nakonec.
A ted uz k nasemu vyletu. Dostali jsme nabidku, ze nas tam za 150 000 na hlavu hodi ojec, pak zaplatime 100 000 vstup a ve finale vezmem na blue fire guida za 200 000 na hlavu. To jsme na pul milionu kazej a toho guida prej mit musime, jinak se na blue fire nedostaneme. Vstali jsme v 0:30, sedli na moto a standopede upalovali na Ijen. Na frajery samozrejme, takze kratasy a mikina. Po ceste mi trochu vrtalo v hlave, proc se do tech 2800m nm. neobliknem, ale uz jsme byli na ceste. Chyba, tesne pred parkovistem jsme sesedli z motorky, zaskakali si, ohrali si ruce u vyfuku motorky a pokracovali. Na parkoviste po Ijen jsme dojeli ve 2 rano. Vsimnete si ze jsme prave ted usetrili 200 000 diky pronajmu motorky, kterej fakt neni moznej!!!!! Zaplatili jsme kazdej fee a supajda nahoru. Je tam hodne lidi, ktery potkavate po ceste,cale kupodivu se to da, protoze lidi zas tak moc neprekazej. Po hodine a pul jsme vystoupali na Ijen(Doporucuju koupit v lekarne dve papirovy masky) a zacali jsme sestupovat k Blue fire. To nam zabralo dalsich cca 30-40min. Blue fire urcite doporucuju, je videt uz shora,muj nejvetsi zazitek u nej byl, kdyz jsem sel prozkoumat jak vlastne chlapaci tezi Sulfur, priblizil jsem se k dymu kterej odtud vystupuje a on se otocil vitr. V tu chvili sem byl komplet uvnitr dymu. Zavrel jsem oci, nedychal a cekal az se vitr zase otoci. Po Blue fire jsme vystoupali zpet nahoru a zkoumali po dvou hodinach jestli dym ustoupi a bude videt krater a jezero. Obvykle prej jo, ale my nemeli stastnej den, tak nic. Zalezi to na vetru, v to rano val vitr tusim na zapad, potrebujete obracenej...ale ruku do ohne za to nedam :-) nacvakali jsme nejaky fotky, zalozili si ohen abysme se trochu ohrali a mazali zpet. Nevim jak to delaji v pri destivych mesicich, asi nemakaji, protoze cesta je mistama fakt husta. Hodne strma plna drolici se sotoliny, takze klouze.
Po navratu na parkoviste jsme vyrazili smer Banyuwangi, s tim, ze mrknem na Air Terjun(vodopad). Kdyz jsme dojeli do Licin, dali jsme snidani a az tam jsme se zeptali kudy na vodopad... "To musite k parkovisti pod Ijenem a pokracovat tak 10km po silnici dal"... "A kurva, to jsme trosku nedomysleli". Mne uz se moc vracet nechtelo, ale Eric me tak nejak presvedcil a tak jsme vyrazili. Od Parkoviste na Ijen jedte porad po te same silnici az narazite na asfaltovou krizovatku ve tvaru T. Dejte se doprava a porad za nosem... Neda se tam koupat, ale pro milovniky vodopadu super :-) takze to bylo neco pro me.
Vsimli jste si neceho? Nepadlo ani slovo o guidovi. Proste jedte, zaparkujte, zaplatte vstup a mazejte nahoru. S nikym se nikde nedohadujte a proste bezte k Blue fire. Kdyz si pronajmete moto a nenajmete guida(kterej je tam uplne k prdu, jsou to stejne jen lokalove), zaplatite 150 000 na hlavu komplet(motorka pro dva, vstup a benzin)
